Q&A: Bůh, lidi a církev (Milana)
Další z hostů našeho malého interview je Milana. V církvi vyrostla, ale přesto je jasné, že následující téma je pro ni jedno z nejdůležitějších: „Myslím si, že jak tady [v církvi] jsme - zejména ti, co slouží - si uvědomujeme svoje limity. Víme, že nejsme dokonalí a nejsme ti, co na to přišli, ale je mezi námi taková příjemná atmosféra lidskosti.“
Proč chodíš do církve?
„Chodím do církve, protože to tu mám ráda a cítím se tu dobře, ale především to je místo, kdy se můžu přibližovat Bohu a budovat s ním vztah. Má to pro mě víc úrovní: Jednak je to pro mě společenská událost, ale taky je to duchovní událost. Je to o uctívání Boha a kázání, které ke mně často promlouvá a duchovně mě osvěžuje.“
Jakou roli ve tvém životě hraje Bůh?
„Bůh je pro mě především oporou v tom smyslu, jako je dobrý otec oporou své dcery nebo dobrý přítel oporou své přítelkyni. Vnímám ten vztah hodně blízce. Vidím, že se o mě Bůh stará a má o mě zájem. Zároveň vím, že na tomto světě můžu žít nějak smysluplně, když mu můžu sloužit - když půjdu za jeho vůlí a za tím, co pro mě připravil.“
Máš nějaký osobní zážitek s Bohem?
„Asi nedůležitějším zážitkem pro mě bylo, když jsem přijala Pána Ježíše do svého srdce a ztotožnila jsem se s vírou, ke které mě rodiče vedli. To mi bylo asi devět let. Měli jsme dětský program na jedné konferenci a tam nám bylo řečeno, že Ježíš je náš přítel a že mu můžeme říct všechno, co prožíváme. Mě se to tehdy hluboce dotklo. Byla jsem od malička dost citlivá a přátelství pro mě hodně znamenalo. Proto mě bolelo, když ta dětská přátelství nebyla úplně dobrá. Díky tomu, že jsem vztah k Bohu začala vnímat jako přátelství, pro mě víra najednou nabyla osobnější roviny. Zjistila jsem, že Ježíš má o mě zájem a je mi dobrým přítelem.“
Ty máš v církvi na starost biblické hodiny, a proto jsem se chtěla zeptat, co je pro tebe nejoblíbenější kniha v Bibli?
„Mám hodně ráda starozákonní knihy v Bibli a pokud bych měla opravdu jednu vybrat, vybrala bych knihu Rút. Je to moc hezké vyprávění. Zrcadlí se v něm kvality, které by měl člověk mít, jako je věrnost vůči Bohu, důvěra v jeho nařízení a zákony a taky správný vztah k dalším lidem. Zejména na vzatahu Rút k její tchýni můžeme právě tohle sledovat.“
Většina lidí má radši novozákonní knihy pro svoji stravitelnost, proč zrovna starozákonní knihy?
„To je možná tím, že se může zdát, že novozákonní mluví víc do dneška, zatímco starozákonní se mohou zdát zastaralejší. Těžko říct...Mně se líbí ten proces odkrývání toho s čím to ten autor psal nebo jaké motivy a témata příběh předkládá. Kniha Rút je pro mě osobní možná právě proto, že 'Rút' znamená 'Přítelkyně'. Já mám shodou okolností velmi dobrou kamarádku (zářný příklad pravé přítelkyně) a ta se taky jmenuje Rút. Na ní vidím, že člověk opravdu může být takovou přítelkyní, jako je Rút v té biblické knize a opravdu může nést ty hodnoty, které její příběh předává.“Je něco co bys chtěla v církvi obecně změnit nebo udělat jinak?
„Církev čelí spoustě pokušení dělat si věci po svém a vlastně z toho vyčlenit Boží moc a Božího Ducha. Nebo naopak hrozně usiluje, aby ten Duch v církvi byl za každou cenu. Církev vždycky musí být na pozoru, aby fungovala v rovnováze a aby plnila své role ve společnosti. Má být místem, kde se lidé dozví, v čem je hřích, spravedlnost a soud Boží - a v čem je taky jeho milost. Myslím si, že ne vždycky církev plní tuto povinnost.
Takže myslím, že jsou třeba tyto dvě věci: mít balanc v tom, jak moc dáváme prostor Duchu Svatému a jak moc se ho snažíme sami si nějakými emocemi vypudit, nebo navodit tu jeho atmosféru a neustále reflektovat to, jak působíme směrem ven jako církev. Opravdu sloužíme té společnosti tak, jak jenom můžeme? Opravdu jsme tady pro lidi zvenku a nebo jsme to vzdali? Určitě je tady prostor se zlepšovat a dál na sobě pracovat - vracet se k tomu, co nám Ježíš přikázal.“
Co máš ráda na církvi Elevate?
"Na Elevate mám moc ráda, že je vedena tak, že každý má příležitost se zapojit do jejího chodu - a to je veliká výsada. Jsem ráda, že je to církev, která otvírá svoje dveře lidem z venku. Věřím, že se nám podařilo bohoslužby mít opravdu srozumitelné pro lidi, kteří sem přijdou. Jsem na to hrozně hrdá a moc bych si přála, aby sem všichni moji přátelé aspoň jednou přišli, protože tady fakt není čeho se bát. Není to moc náboženské nebo plné křesťanské hatmatilky. Myslím si, že jak tady [v církvi] jsme - zejména ti, co slouží - si uvědomujeme svoje limity. Víme, že nejsme dokonalí a nejsme ti, co na to přišli, ale je mezi námi taková příjemná atmosféra lidskosti."Ty máš teď v církvi takový projekt s názvem Girl Talk, povíš nám o tom něco?
„Girl Talk původně začal jako klub pro dospívající dívky - fungovali jsme tak dva roky. Bylo to jako takový bezpečné místo pro věřící holky, kde si mohly povídat o problémech, výzvách atp. Bavily jsme se i na konkrétní témata a třeba jsme hrály i hry nebo vyráběly. Teď se Girl Talk na nějaký čas přesunul do online prostoru (@girltalk.elevate), než zase obnovíme setkání. V online prostoru je mezitím mým cílem komunikovat lidem určité hodnoty, které jako Girl Talk máme a předat témata nebo myšlenky, které mohou člověku pomoct, když si je přečte v příspěvku. Doufám, že tyto příspěvky budou čtenáře a sledující motivovat k tomu, aby nějakým způsobem to pravidlo, radu nebo myšlenku implementovali do svého života. Moc bych si přála, abychom měli víc sledujících a mělo to širší dosah. Myslím, že máme dobrý směr a po Novém roce plánujeme i trošku víc rozčeřit vlny s některými provokativními příspěvky, tak se těším jaký to bude mít efekt.“Máš nějaký stereotyp o Bohu, který se ti vyvrátil?
„Celý život občas bojuju se stereotypem, který se mi vrací a myslím, že je to přirozené. Bojuju s tím, jestli je mi Bůh blízko nebo jestli je mi vzdálený. Jestli vnímá tu situaci, kterou prožívám a nebo jestli je někde daleko a řeší si svoje věci. Vím, že Bible mi říká, že Bůh takový není. Takže většinou se musím takto racionálně pomocí Bible znovu vrátit k tomu, že Bůh je milující, stará se o mě, ví o mých problémech a nejsou mu jedno. Ale moje chápání problému je úplně jiné než jaké má Bůh a jeho řešení je taky jiné, než já bych si přála. Takže potom se musím podvolovat jeho vůli a jednání a to pro mě není jednoduché.“Pochybuješ někdy o svojí víře?
„Tahle otázka se mi strašně líbí a myslím, že spousta lidí ji vnímá negativně, jako pochybnosti obecně. Pochybnosti k víře ale patří a to zejména proto, že jsme lidi. Nedovedeme dokonale věřit a tak se vrací pochybnosti, které jsou krásným nástrojem k tomu, aby člověk šel hlouběji a hledal odpovědi na otázky. Mám ráda jeden citát, který mám z jednoho blogu, kde se říká: "Nezodpovězené otázky vedou k pochybnostem. Pokud se člověk v těchto pochybnostech člověk utvrdí, vedou k nevíře - a odtud se už těžko vrací zpátky." Pokud tedy někdo má nějakou otázku ohledně víry, nebo dokonce pochybnost, věřím, že by na ni měl hledat odpověď a tím se zbavovat pochybností. Křesťanství má odpovědi. Nemám strach o to, že by nemělo odpověď na mou otázkou, ale občas ta odpověď není to, co čekám nebo to co chci.“Pokud byste chtěli o službě Milany vědět více, sledujte Instagram, pusťte si některé její kázání na YouTube nebo přijďte na její biblické vyučování - každé sudé pondělí od 17,00 v Krajinské 17.